jak bojujeme,  jsme atopici

Náš příběh

Co je to atopický ekzém  (AE) a jak se s ním bojujeme, to je téma dnešního článku 🙂

I když co to vlastně je, už tu napsáno mám, a to v rubrice http://mamidivej.cz/category/jsme-atopici/co-je-atopicky-ekzem/, takže kdo má zájem o podrobnější popis, koukněte tam 🙂

No a jak s ekzémem bojujeme? Jedním slovem TĚŽKO. Kdo má  doma malé atopiky či sám trpí atopickým ekzémem, moc dobře ví, o čem mluvím. Jelikož jde o onemocnění, které je nevyléčitelné, ale pouze jakž takž ovladatelné působením vnějších vlivů, je to opravdu běh na dloooouhou trať. 

Když se nám narodila Danielka, ekzém se u ní objevil už kolem 4 týdne. To, že to bylo tak brzy, poukazovalo už tehdy na to, že to bude ekzém těžké závažnosti. Běžně se totiž u kojenců objevuje až kolem 3 měsíce. Takže my si to „užili“ opravdu naplno.

Začal nám neskutečně stresující kolotoč běhání po doktorech – kožní, neurologie, fyzioterapie a nakonec i gastroenterologie. Danielka byla v bříšku až do konce těhotenství uložena koncem pánevním, takže si na svět ještě přinesla s sebou zkrácené šíjové svaly na krku. Proto i ta neurologie a fyzioterapie v podobě Vojtovy metody. No a na gastro jsme chodili, protože Dany odmítala jíst. S diagnózou AE měla předepsané hypoalergenní umělé mléko a to má silně nahořklou chuť. Kojila jsem ji asi do 2 měsíců, pak jsem ale (pravděpodobně stresem a nemocí) přišla o mléko.

Suma sumárum peklo na Zemi. Po půlročním šílenství, kdy doktoři nevěděli co s námi a pořád si nás jen přehazovali se slovy „no musíte zkoušet a uvidíte“ nebo “ děláte to špatně, to je Vaše vina“ apod. , jsem byla doslova na dně. Upřímně se Vám svěřuji , že když Danielka v noci konečně na chvíli usnula měla jsem chuť se někde zavřít, do tmy a do klidu, kde mě nikdo nenajde a tam neskutečně dlouhé hodiny plakat… A taky že se to tak někdy dělo…

Naštěstí to trvalo „jenom“ toho půl roku a já si jednou v noci dokázala říct dost! Vstát z podlahy, utřít slzy a umínit si, že to zvládnem. Rozhodla jsem se přestat poslouchat všechny doktory a všechny „dobře míněné“ rady okolí a začala poslouchat sama sebe a svůj mateřský instinkt. A světe div se, začalo to fungovat. Především jsem se psychicky uklidnila a Danielka pochopitelně také. Zlaté pravidlo SPOKOJENÁ MÁMA = SPOKOJENÉ MIMINKO se zase potvrdilo 🙂 . Co mi  ale opravdu  tehdy hodně pomohlo, byl přístup mého manžela, který ať se dělo co se dělo, stál vždycky při mě, souhlasil jen se mnou a věřil mému instinktu. Jsem mu za to moc vděčná a upřímně nevím, jestli bych to tehdy bez něj dokázala. Děkuju Tome.

Změnila jsem dětskou lékařku, změnila jsem přístup a začala jsem  intenzivně hledat pomoc mezi lidmi, kteří si něčím podobným prošli také.  Pochopitelně jsem začala první hledáním na internetu a narazila  tak na paní Věrku Zíkovou. Na spásného anděla, který nám vrátil radost do života a naší Danielce  úsměv na rty. Za což jsem jí nesmírně vděčná a do smrti budu.

Je to úžasná osoba, která má s AE dlouholeté zkušenosti a vymyslela „vlastní “ léčebnou metodu, která opravdu funguje, na rozdíl od mastiček a kortikoidů podávaných doktory. Kdo by měl zájem se o ní dozvědět více, tady je odkaz: http://verazikova.cz/

V tomto článku se o ní již zmiňovat nebudu, protože mám v plánu o její metodě a její léčbě napsat článek samostatně, tak se můžete těšit 🙂

Danielčin ekzém jsme tedy během dalšího půl roku dostali pod kontrolu  a dnes máme stav – klidová fáze, tedy bez známek ekzému! 🙂

Když se narodil Tomášek, průběh byl dost podobný, ovšem s jedním podstatným rozdílem. Byli jsme na tuto možnost připraveni ! Takže když se kolem 5. týdne Tomášek celý osypal a zarudly mu tváře, měla jsem jasno. Nastoupila jsem léčebný postup podle Věrky a bojujeme 🙂

Byť už vím s čím mám tu čest, vím jak s AE bojovat, je to období náročné. Především když Tomáška svědí tváře, dře si je těma malinkýma ručičkama a já vím, že mu nemůžu pomoct víc… Pak se ale podívám na Danielku a usměju se, protože vím, že my to zase zvládnem 🙂

Tento článek bych chtěla věnovat všem, kdo si prožili něco podobného nebo kdo je teprve na začátku a tápe tak, jako jsem tápala já… Vím, jak nesmírně povzbuzující a ulevující je, sdílet toto své trápení a tak pokud by mě někdo z Vás chtěl, klidně mi napište, jak je to u Vás 🙂 

Vaše Janka, Dany a Tomášek 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *